Naše činnost probíhá převážně v sobotu dopoledne. Každý týden jsem poznal nové členy. Netrvalo dlouho slyšet a poznávat příběhy toho druhého – o osobních situacích, radostech, strastech, starostech – a také prostě zábavné příběhy se spoustou smíchu. Když sekáme, plejeme, sázíme, dáváme věci do pořádku a tvoříme, vždy se vesele škádlí a živě si povídáme; a prostě si užíváme, že jsme spolu a zároveň formujeme naši vesnici. Řidiči aut nás míjejí a troubí na pozdrav a jako ‚děkuji‘. Co vy na to?
Pak přišly soutěže a ceny; něco, co jsem předtím nezažil. Běh k posuzování, mnoho hodin dodatečného zahradničení a vesnické činnosti, bez ohledu na odřené ruce a prsty a jistě k tomu neodmyslitelně patří i zvláštní bolesti zad. A radost, když je uznání udělováno oficiálními orgány, které dávají této komunitní činnosti na důvěryhodnosti a podpoře – i když jsme jen vesnice na tomto ostrově Spojeného království.
Vesnici tvoří pulzující , zajímavé, přátelské, starostlivé a podporující osoby. Všichni jsme na stejné lodi, pokud jde o radosti a výzvy v našich životech – a být uprostřed toho dává tolik věcí na pravou míru.
„Skupina mi dala pocit, že jsem dorazil, Patřím sem, mám přátele – a že toto je moje vesnice.“
